Pasivní / Nízkoenergetický dům
Termín pasivní dům obecně označuje takovou budovu, která celoročně poskytuje tepelný komfort aniž by využívala aktivní topný systém. Pasivní dům vychází ze základního principu – využívání pasivních existujících tepelných zisků, které jsou po většinu roku zdrojem tepla. Zisky tepla jsou:
- externí (ze slunečního záření procházejícího okny)
- interní (teplo vyzařované lidmi a spotřebiči)
Díky kvalitní tepelné izolaci a neprůvzdušnosti obvodového pláště budovy tyto zisky (až na nečetné výjimky extrémních mrazů) zajišťují příjemnou vnitřní teplotu. Odborný termín energeticky pasivní dům (EPD) je vyhrazen pro budovu, která spotřebuje teplo na vytápění pod hranici 15 kWh/m2 za rok (hodnota vypočtená jako obecný standard pro středoevropské klimatické podmínky). Pasivní dům kromě nadstandardně dimenzovaného zateplení a pečlivě provedené aplikace vyžaduje další technologie – nejkvalitnější výplně stavebních otvorů a doplnění o systém nuceného větrání se zpětným získáváním tepla z odváděného vzduchu rekuperací. Význam a investiční výhodnost pasivního domu si lépe představíme srovnáním. Jeho spotřeba energií je méně než třetinová ve srovnání s mezní hodnotou pro nízkoenergetické domy (do 50 kWh/m2/za rok) a zhruba 8x nižší oproti běžné současné výstavbě (cca 120 kWh/m2 za rok). Navýšení investičních nákladů na výstavbu EPD činí u realizací v České republice v průměru 15 %. Pasivní dům se tak jeví jako nejspolehlivější investice pro kvalitní život ve stáří s návratností, která se zvyšováním cen energií neustále zkracuje.
NÍZKOENERGETICKÝ DŮM
Nízkoenergetický dům je definován spotřebou tepla na vytápění do 50 kWh/m2 za rok. Z hlediska nároků na energie je nízkoenergetický dům přechodem mezi pasivním domem a dosavadní výstavbou. Norma tedy není tak striktní jako u pasivního domu a je možné ji docílit nejen u každé novostavby, ale i rekonstrukcí stávajícího objektu. Proto má koncept nízkoenergetického domu maximální podporu a v zahraničí je nízkoenergetický dům současným standardem. Nejdůležitějšími částmi přispívající k úspoře energií je obálka domu obvodový plášť budovy, okna, střecha a podlaha nad terénem.
Nízkoenergetický dům je v podstatě běžná stavba s promyšleným návrhem a kvalitním provedením stavebních postupů bez tepelných mostů. Izolační schopnosti objektu jsou dimenzovány podle doporučených hodnot normy ČSN 73 0540 “Tepelná ochrana budov”. Poněkud jiný, ne tak volný, význam má termín nízkoenergetický standard, který je např. podmínkou pro přidělení dotace. Ten musí splňovat stanovené podmínky – průměrný součinitel prostupu tepla dle doporučené hodnoty ČSN 73 0540-2. V případě zlepšování tepelně-technických parametrů obálky je podmínkou, aby hodnoty součinitele prostupu tepla jednotlivých konstrukcí objektu, po realizaci splňovaly doporučenou hodnotu součinitele prostupu tepla UN podle normy ČSN 730540-2 (znění duben 2007) a současně budova musí splňovat minimálně požadovanou hodnotu průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy Uem,N,rq uvedenou v odst. 9.1 normy ČSN 730540-2 (znění duben 2007) nebo musí být parametry voleny tak, aby obálka budovy splňovala minimálně doporučenou hodnotu průměrného součinitele prostupu tepla obálkou budovy Uem,N,rc uvedenou v odst. 9.1 téže technické normy.
Přehled stavebních norem, předpisů a certifikátů souvisejících se zateplením:
- Ochrana a úspora tepla ČSN 73 0540-2, ČSN 14 8102, ČSN 060210
- Zákon o hospodaření energií č.406/2000 Sb.,v pozdějším znění a zákona č.177/2006 Sb. s prováděcí vyhláškou č.148/2007 Sb.
- Životní prostředí a udržitelný růst : Zákon č. 244/1992 Sb.,zákon č.100/2001 sb. Zákon č. 17/1992 Sb.,zákon č.258/2000 sb. Vyhláška č.45/1996 Sb.
